Proč čipovat?
Nový Občanský zákoník přináší změny pro majitele psů
Od 1. ledna příštího roku vstupuje v platnost nový Občanský zákoník. Řada jeho paragrafů se velmi výrazně dotkne majitelů psů a dalších zvířat. A to například v případě ztráty psa.
Nesporným přínosem nového zákoníku je skutečnost, že pes přestává být z pohledu práva věcí, ale „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jejich povaze.“ (§ 494).
Ztracení a nalezení
Majitelé psů nejčastěji setkávají s občanským zákoníkem v případech, kdy se jim pes ztratí, na druhé straně pak ti, kteří psa naleznou a ujmou se ho. Jde v podstatě o pozbytí či nabytí vlastnického práva, o podmínky nálezu a přivlastnění. Dosavadní zákoník říkal, že „Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.“
Novela předpokládá, že „každý si chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.“
Ztracenou věc – a ustanovení § 1052 je právě případem, kdy se na zvíře nahlíží obdobně - vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi. Stejně jako dosud má nárok na úhradu nutných nákladů a nálezné. Pro nálezce platí, že nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem. Další postup je takový, že obec vyhlásí nález „obvyklým způsobem“ V případě nálezu zvířete pak navíc § 1058 přesně určuje, že Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno. OZ v odst.2) stanoví, že osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník. Prakticky stejná povinnost vyplývá obci ze zákona o veterinární péči (§ 42 a §46; obec provádí odchyt toulavých a opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných zvířat, a jejich umístění v karanténě nebo izolaci, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu; hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám).
Zásadní změnu přináší pro majitele psů § 1059, který výrazně zkracuje lhůty pro nabytí vlastnického práva pro nálezce, respektive útulky: Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo. Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.
Pozoruhodné je rozdílné právní postavení dvou subjektů: pokud pes zůstane u nálezce, musí ho původní majitel dohledat a přihlásit se o něj do dvou měsíců, skončí-li pes v útulku, má na to dobu dvojnásobnou. Nálezce nabývá vlastnické právo, útulek oprávnění se zvířetem volně nakládat.
Uvedená novela však nese daleko větší nebezpečí a rizika. Pokud například nálezce – byť v dobré vůli nalezne psa na parkovišti u Domažlicích ale převeze ho a ohlásí jeho nález v jiné obci než je pes registrován, s tím, že se o psa do doby, než bude nalezen vlastník, obec pravděpodobně moji nabídku přijme, neboť jinak by se ho musela ujmout a na své náklady se o něj až čtyři měsíce starat. Takto jeho nález podle občanského zákoníku jen „obvyklým způsobem“ vyhlásí; samozřejmě pouze v místě. Po dvou měsících, kdy bude mít majitel prakticky nulovou šanci se o psa u nálezce přihlásit, stává se pes nevratně, neodvolatelně a podle zákona majetkem nálezce..
Pokud by chtěl původní majitel zjistit, zda nález byl někde vyhlášen, musel by projít přibližně 12 000 úředních desek obcí, přičemž zákoník nestanoví, že i na nich má být nález oznámen. „Obvyklým“ způsobem může být i vyhlášení obecním rozhlasem. Po dvou měsících je původní vlastník bezmocný.
Obdobná situace může nastat i v případě, kdy se pes ztratí na výletě, zaběhne se mimo katastr obce v níž je přihlášen, nebo když jej nálezce v dobré vůli převeze z místa nálezu do vzdáleného útulku.
Jak se ochránit
Výše popsané příklady se mohou zdát extrémní, nicméně tisíce nejen opuštěných, ale i ztracených psů zůstává v útulcích déle než čtyři měsíce, nespočet majitelů pátrá po svých ztracených mazlíčcích déle než dva měsíce. Stejně tak si většina majitelů psů říká, že právě jim se tohle stát nemůže, protože oni mají přeci svého psa pod kontrolou.
Dva paragrafy nového OZ obsahují pro majitele psů na první pohled nenápadné, ve svém důsledku však zásadní ustanovení: v § 1047 jde o poznámku „Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.“, v § 1053
pak povinnost daná obci, že zjistí-li sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal.
Pokud tedy doposud bylo průkazné označení psa pouze nepříjemnou povinností, danou místní vyhláškou nebo,podmínkou pro vystavení pasu, s novelou Občanského zákoníku se stává nejen pojistkou návratu ztraceného psa zpátky domů, ale i prevencí toho, aby se v kriticky krátké době nestal neodvolatelně a navždy majetkem někoho jiného.
Téměř 18 let po zavedení metody označování psů mikročipy u nás je již většina útulků, městských policií i veterinárních ordinací vybavena čtečkami. Zájem obcí, aby se nalezená zvířata dostala co nejdříve zpět ke svým původním vlastníkům, tedy úspora nákladů na péči o nalezená zvířata, vede k tomu, že „načítání“ psů se stává samozřejmostí i v menších obcích. Města a obce si zatím ale vedou jen lokální databáze, neumožňující identifikovat „přespolní“ psy. Vedle označení psa mikročipem je tak zásadní součástí prevence přihlásit psa do celorepublikové nebo mezinárodní databáze, jakou je například Národní registr majitelů zvířat.
Další informace k Novému občanskému zákoníku a jeho dopadu na majitele psů naleznete v prosincovém čísle časopisu Svět psů.
Ztracení a nalezení
Majitelé psů nejčastěji setkávají s občanským zákoníkem v případech, kdy se jim pes ztratí, na druhé straně pak ti, kteří psa naleznou a ujmou se ho. Jde v podstatě o pozbytí či nabytí vlastnického práva, o podmínky nálezu a přivlastnění. Dosavadní zákoník říkal, že „Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.“
Novela předpokládá, že „každý si chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.“
Ztracenou věc – a ustanovení § 1052 je právě případem, kdy se na zvíře nahlíží obdobně - vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi. Stejně jako dosud má nárok na úhradu nutných nákladů a nálezné. Pro nálezce platí, že nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem. Další postup je takový, že obec vyhlásí nález „obvyklým způsobem“ V případě nálezu zvířete pak navíc § 1058 přesně určuje, že Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno. OZ v odst.2) stanoví, že osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník. Prakticky stejná povinnost vyplývá obci ze zákona o veterinární péči (§ 42 a §46; obec provádí odchyt toulavých a opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných zvířat, a jejich umístění v karanténě nebo izolaci, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu; hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám).
Zásadní změnu přináší pro majitele psů § 1059, který výrazně zkracuje lhůty pro nabytí vlastnického práva pro nálezce, respektive útulky: Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo. Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.
Pozoruhodné je rozdílné právní postavení dvou subjektů: pokud pes zůstane u nálezce, musí ho původní majitel dohledat a přihlásit se o něj do dvou měsíců, skončí-li pes v útulku, má na to dobu dvojnásobnou. Nálezce nabývá vlastnické právo, útulek oprávnění se zvířetem volně nakládat.
Uvedená novela však nese daleko větší nebezpečí a rizika. Pokud například nálezce – byť v dobré vůli nalezne psa na parkovišti u Domažlicích ale převeze ho a ohlásí jeho nález v jiné obci než je pes registrován, s tím, že se o psa do doby, než bude nalezen vlastník, obec pravděpodobně moji nabídku přijme, neboť jinak by se ho musela ujmout a na své náklady se o něj až čtyři měsíce starat. Takto jeho nález podle občanského zákoníku jen „obvyklým způsobem“ vyhlásí; samozřejmě pouze v místě. Po dvou měsících, kdy bude mít majitel prakticky nulovou šanci se o psa u nálezce přihlásit, stává se pes nevratně, neodvolatelně a podle zákona majetkem nálezce..
Pokud by chtěl původní majitel zjistit, zda nález byl někde vyhlášen, musel by projít přibližně 12 000 úředních desek obcí, přičemž zákoník nestanoví, že i na nich má být nález oznámen. „Obvyklým“ způsobem může být i vyhlášení obecním rozhlasem. Po dvou měsících je původní vlastník bezmocný.
Obdobná situace může nastat i v případě, kdy se pes ztratí na výletě, zaběhne se mimo katastr obce v níž je přihlášen, nebo když jej nálezce v dobré vůli převeze z místa nálezu do vzdáleného útulku.
Jak se ochránit
Výše popsané příklady se mohou zdát extrémní, nicméně tisíce nejen opuštěných, ale i ztracených psů zůstává v útulcích déle než čtyři měsíce, nespočet majitelů pátrá po svých ztracených mazlíčcích déle než dva měsíce. Stejně tak si většina majitelů psů říká, že právě jim se tohle stát nemůže, protože oni mají přeci svého psa pod kontrolou.
Dva paragrafy nového OZ obsahují pro majitele psů na první pohled nenápadné, ve svém důsledku však zásadní ustanovení: v § 1047 jde o poznámku „Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.“, v § 1053
pak povinnost daná obci, že zjistí-li sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal.
Pokud tedy doposud bylo průkazné označení psa pouze nepříjemnou povinností, danou místní vyhláškou nebo,podmínkou pro vystavení pasu, s novelou Občanského zákoníku se stává nejen pojistkou návratu ztraceného psa zpátky domů, ale i prevencí toho, aby se v kriticky krátké době nestal neodvolatelně a navždy majetkem někoho jiného.
Téměř 18 let po zavedení metody označování psů mikročipy u nás je již většina útulků, městských policií i veterinárních ordinací vybavena čtečkami. Zájem obcí, aby se nalezená zvířata dostala co nejdříve zpět ke svým původním vlastníkům, tedy úspora nákladů na péči o nalezená zvířata, vede k tomu, že „načítání“ psů se stává samozřejmostí i v menších obcích. Města a obce si zatím ale vedou jen lokální databáze, neumožňující identifikovat „přespolní“ psy. Vedle označení psa mikročipem je tak zásadní součástí prevence přihlásit psa do celorepublikové nebo mezinárodní databáze, jakou je například Národní registr majitelů zvířat.
Další informace k Novému občanskému zákoníku a jeho dopadu na majitele psů naleznete v prosincovém čísle časopisu Svět psů.
Přebráno z narodniregistr.cz